Boerboel, někdy uváděn jako búrský mastif (Dr. Císařovský), má společný původ s dalšími molossoidními plemeny, hlavně s anglickým mastifem, bullmastifem a mastiny. Jedná se o plemeno Búrů (Boers), holandských přistěhovalců, kteří od 17. století začali osídlovat jižní Afriku. „Konkrétně je uváděn osadník Jan van Riebeeck, který mys Dobré naděje obeplul v první kolonizační vlně roku 1652 a v zátoce Stolové hory založil kolonii Východoindické společnosti. Na svoji ochranu si Nizozemci do Kapské kolonie přivezli podobně jako mnoho pozdějších osadníků tehdy v Evropě rozšířeného býkohryze, v Nizozemí známého jako brabantský bullenbijter… Za významný je z pohledu minulosti plemene pokládán pochod Búrů, Groot Trek, na území za řekou Vaal, do Transvalu. Započal v roce 1838 a na jeho konci bylo zřízeno nezávislé území nizozemských osadníků. Pro vývoj boerboela, psa Búrů, to znamenalo jednak určitou selekci, neboť doslova přežili jen ti nejlepší, nejsilnější jedinci, jednak následnou izolaci ve vzdálených osadách a na osamělých farmách, což vedlo k vyhraňování plemene.“ (CÍSAŘOVSKÝ, M.: Pes, nekonečný příběh od pravěku do třetího tisíciletí; CANIS 2008, ISBN 978-80-900820-1-4)

Búrové vedli stálý boj za právo na svou existenci, ať to bylo hned na počátku osídlování v konfliktech s původním obyvatelstvem, nebo od roku 1795 v nekončících sporech s britskou korunou, která území získala v roce 1814, čímž tyto spory dále gradovaly. Po celou dobu stál boerboel po boku Búrů. Přes tuto historii se nejedná o psa vojenského (válečnického), ale v pravém smyslu o psího strážce, který vždy chránil pána, jeho rodinu a majetek před všemi nepřáteli, lidmi či zvířaty. Pro tyto jeho povahové vlastnosti je velmi oblíben u majitelů farem v oblastech jižní Afriky, až po Namibii. „Boerboel je sebejistý pes s vyrovnanou a klidnou povahou. Vytváří si silné pouto k pánovi a členům rodiny a je schopen pro své lidi skočit i do ohně. Je velmi odvážný a k sobě tvrdý, poslušný a poddajný, dokáže však být i sám iniciativní. Má silně vyvinuté teritoriální cítění. Nezvaným hostům nedá šanci vkročit na jím střežené území.“ (VERHOEF-VERHALLEN, E.: Velká encyklopedie psů, REBO 2002, ISBN 80-7234-072-7). Právě tyto vlastnosti, po léta profilované při využití těchto psů k účelům ochrany a obrany rodin farmářů, učinily z boerboela ideálního strážního psa s duší velmi citlivou ve vztahu k jeho rodině.

Boerboelové jsou ve všech směrech psi impozantní. Svou tělesnou stavbou silného atletického psa s výraznou, nádherně profilovanou hlavou, jež je pro toto plemeno tak typická. Boerboel je však pes, který potřebuje důsledné vedení, není to pes pro majitele, který svému psu není schopen či ochoten dát řádnou výchovu a udržet si svou autoritu. Jinak je boerboel vcelku nenáročný a přizpůsobivý, což prokázal svou historií. Právě historie plemene je stále fascinující. Podle některých autorů se „typický vzhled boerboela podobá vzhledu asyrských psů v období zhruba 700 let před Kristem.“ (ŘÍHA, M.: Plemena psů, RUBICO 2009, ISBN 978-80-7346-105-8). Z toho plyne, že jejich dávná historie je s vysokou pravděpodobností nepoměrně delší než polovina 17. století. A právě proto se naše chovatelská stanice nazývá ASSYRIAN GUARD….

Boerboel

Země původu: Jižní Afrika
FCI: neuznané

 

Celkový vzhled: velký a silný pes, dobře vyvážených proporcí, s dobře vyvinutým osvalením a hbitých pohybů. Má být impozantní a imponující. Psi působí výrazně samčím dojmem a feny samičím.

Velikost: ideální výška psa 66 cm, minimální výška 60 cm, ideální výška feny 61 cm, rozpětí od 55 cm do 69 cm.

Zbarvení: krémově bílé, světle žlutohnědé, červenohnědé, hnědé a všechny odstíny žíhané. Může být s černou maskou.

Hlava: krátká, široká, hluboká, čtvercová a svalnatá, s dobře vyplněnými lícemi, horní partie široká a plochá, s plasticky vystupujícími svaly. Stop patrný, ale ne přehnaný.

Nos: černý, s velkými, široce otevřenými nozdrami. Hřbet nosu je rovný a rovnoběžný s horní linií hlavy. Čenichová partie je hluboká, široká, lehce se zužuje k nosu. Horní pysk je volný a lehce a masitý, nepřesahuje přes dolní čelist. Dolní čelist je silná, hluboká a široká.

Zuby: bílé, dobře vyvinuté, chrup úplný, skus nůžkový.

Oči: nasazeny vodorovně, široce posazené, s těsně přiléhajícími a dobře pigmentovanými víčky. Barva očí v jakémkoliv odstínu hnědé, ale tmavší než srst.

Uši: středně velké, ve tvaru V. Nasazeny vysoko a posazeny široce na hlavě.

Krk: středně dlouhý, poměrně silný a svalnatý. Kůže na hrdle je volná a mezi předními končetinami těsně přiléhá.

Tělo: trup se směrem k bedrům lehce zužuje, horní linie rovná, hřbet rovný, široký, s vystupujícími zádovými svaly a krátkými bedry. Záď široká a silná, s dobře vyvinutými svaly. Hrudník je svalnatý a silný, široký a hluboký, s dobře klenutými žebry. Ocas: nasazen vysoko, rovný.

Hrudní končetiny: silné, svalnaté, kohoutek je dobře napojen, plece správně úhlené a s dobře vyvinutými svaly. Nadloktí má dobře vyvinuté svalstvo.

Tlapy: velké, s dobře vyvinutými polštářky a silnými, tmavými a zahnutými drápy, směřují přímo kupředu.

Pánevní končetiny: silné, pevné. Stehna široká, hluboká, dobře vyvinutá, s plasticky vystupujícími svaly, kolena silná, pevná, hlezna pevná.

Tlapy: menší než u hrudních končetin, s dobrými polštářky, kulaté. Drápy jsou silné, tmavé a zahnuté.

Srst: krátká, hladká a hustá.